Toskánsko 2018 - den 15.

Tak je tady! Poslední den našeho výjezdu. Už nikam dál nepojedeme. Ráno jsme se opět probudili na krásné travnaté pláži u Lago di Ledro. Snídaně, vaření oběda, povalování, odpočinek řidičů i všech ostatních, koupání. Balení. Tím vším jsme strávili dopoledne. Po obědě ještě kuchaři přichystali večeři na cestu a pak už jsme vše naskládali do autobusu, doplnili vodu do lahví a vydali se na cestu. Stavili jsme se ještě v Lidlu na poslední nákupy dárečků a pamlsků. Pak jsme projeli údolím hor směrem na Brenner, plným hradů, jabloňových sadů a vinic. Jeden hrad měl na sobě nápis „This is not a castle” (toto není hrad). Asi jim k této historické budově, která je zřejmě vodárnou, zajížděli často turisté. Vzhledem k počtu hradů, které jsme cestou minuli je to pochopitelné. Večerní zastávkou je pro nás Brixen, který býval součástí Rakouska-Uherska - tedy i naší. Dnes je sice v Itálii, lle je to v podstatě Rakouské město. Obyvateli, nápisy i architekturou. Po mnoha dnech jsme zde našli opět moc dobrou zmrzlinu! A věřte nebo ne - hned vedle náměstí! Takže i toto pravidlo může mít výjimku. V Brixenu se po 8 večer navečeříme a na noc vyrazíme směrem na Prahu s krátkou zastávkou v Rokycanech, kde vyložíme jednoho z řidičů - bydlí tam. Tímto se tedy s vámi loučíme a těšíme se na ranní shledání s rodiči našich skvělých účastníků výjezdu. Děkujeme za vzkazy, za pozornost při sledování naší cesty a věříme, že se uvidíme na afterparty nebo při některé z našich dalších akcí.

Toskánsko 2018 - den 14.

Celý další den jsme strávili na loučce u Lago di Ledro. Snídali jsme, vařili, ale také jsme vyrazili na procházku okolo vody - tedy někteří. Všichni jsme došli do městečka na konec jezera. Někdo se pak vrátil, někdo zůstal a šel na kafe a někdo se jal jezero obcházet. Po obědě se s námi rozloučili naši známí a my jsme zbytek dne strávili na části pláži pro psy. Proč pro psy? Protože tady bylo nejvíce stínu. Místní pláž je moc pěkná. Kromě pitné vody, které zde teče ze dvou dřevěných stojanů neustále a dělá kolem sebe malý bahnitý mokřad, je pozemek moc dobře zorganizovaný. Je tu parkoviště, popelnice na tříděný odpad, dřevěné zábradlí okolo, přístup k jezeru, posekaná tráva, ale také už zmíněné rozdělení na pláž, kde je zákaz vstupu psů (taky zákaz stanování, rozdělávání ohně, zákaz stanování - my stany nepoužili :) - zákaz pouštění reprodukované hudby a zákaz vstupu harantů - tak jsme si vyložili obrázek malého kluka v kšiltovce s mazaným výrazem a prakem. A pak je tu pláž, kde jsou psy naopak vítáni. A bylo jich tu dnes požehnaně. Na té pláži bez psů a zlých děcek je ale málo stromů, tak jsme se všichni uchýlili mezi domácí mazlíčky. K večeru klesl tlak a my jsme viděli i čuchali kouř ze stále neuhašeného lesního požáru, který v horách, kousek od nás. Večer jsme si na louce házeli talířem, koupali se a celkově se dobře bavili. Je před námi poslední noc. Zítra tu zůstaneme, do oběda, pak připravíme večeři a vydáme se na cestu do Česka. Zastavíme se pravděpodobně ještě v Brixenu a přes noc pojedeme přes Německo.

Toskánsko 2018 - den 13.

Pozemek, kde jsme se vyspali se pro nás stal útočištěm na celý další den. Ráno jsme vše sbalili, posnídali s jeli do Lidlu nakoupit. Lidl byl hodně pidiobchod, ale podařilo se nám sehnat všechno, co jsme potřebovali. Potom jsme se vydali do městečka Bardolino na břehu Gardy. Na přípravu oběda jsme se ale vrátili opět na loučku o pobořeného domu. Nikde jinde se totiž nedalo zaparkovat a už vůbec ne chystat oběd nebo odpočívat. Děti se šly koupat a vedoucí s vařícím týmem připravili tortily se salátem, které jsme následně servírovali na pláži. Dokud jsme byli zaparkovaní, pustili jsme se do přípravy večeře. Ostatní zůstali u vody. V podvečer, kdy se zklidnila doprava jsme vyrazili do Rivy na horním konci Gardy. Cestou jsme viděli krásné scenérie jezera, hor i městeček, ale také lesní požár vysoko v horách, kterou hasila letadla. Rivu jsme si prošli večer a poté jsme vyjeli do hor k dalšímu jezeru, které se jmenuje Ledro. Tady na nás čekalo překvapení s podobě dvou našich známých z Čech, kteří jsou také na cestě po Itálii. Na noc jsme se uložili na travnatou pláž u vody. Šli jsme spát hodně pozdě.











Toskánsko 2018 - den 12.

Nikdo nás nevyhodil. Ale i tak jsme raději vstali hodně brzy, nasnídali se, sbalili stany a zmizeli. Odjeli jsme do Modeny a už při vjezdu do města jsme měli pocit, že je něco jinak. Buď jedeme nějak moc brzy nebo…. že by byl svátek? Ano - dorazili jsme 15. srpna, kdy Italové slaví nanebevzetí Panny Marie. OK - takže většina obchodů bude zavřená, ale o to méně lidí bude v centru. A opravu. Centrum bylo takřka prázdné. Tedy až na ty, kteří směřovali do kostela na sváteční bohoslužby. Až když jsme z města odcházeli - tedy okolo půl desáté - se začaly uličky trochu hemžit lidmi. Sem tam nějaká kavárna otevřená byla, jinak všechno „spalo”. Vydali jsme se směrem na Veronu, ale už po 10 kilometrech jsme sjeli na odpočívadlo, kde jsme rozbalili stany, plachty, plavky, ručníky, spacáky a vše, co potřebovalo usušit. Uklidili jsme autobus a v paprscích rozpalujícího se slunce jsme sušili a sušili. Někdo skočil do sprchy, někdo si dal kávu, někdo jen tak odpočíval. Po té, co jsme vše usušili, jsem si dali oběd a vydali se směrem na Veronu. Na jejím okraji jsme navštívili velké nákupní centrum s Primarktem a dalšími obchody, kde jsme v klimatizovaných prostorách strávili větší část odpoledne. Do centra Verony jsem dorazili později  a zaparkovali jsme na jeho okraji. Někdo si půjčil kolo a stihl za dobu rozchodu prohlédnout centrum prakticky celé. Ti, co šli pěšky, toho prohlédli méně, ale i tak navštívili vše důležité: římské koloseum i Juliin balkon. Tady to na svátek vůbec nevapdalo. Na konci prohlídky jsme si máčeli nohy v parku. Z Verony jsme vyjeli směrem k jezeru Garda, tentokrát z druhé strany. Místo na parkování jsme našli úplně náhodou. Vedle parkoviště, kde bylo břevno, aby tam nemohly velké autobusy, byl vjezd na travnatý pozemek s pobořenou vilou. A protože parkoviště bylo plné, auta parkovala i na této loučce. Přidali jsme se k nim, služba připravila večeří a ostatní se šli koupat do jezera. Večeři jsme snědli už za šera a rozhodli jsme se, že tu zkusíme přespat. Za tmy postupně odjížděla z louky ostatní auta, až na jednoho Golfa, ve kterém přespali dva Němci. Ani je, ani nás nikdo nepřišel vykázat, a tak jsme si krásně odpočinuli.

Toskánsko 2018 - den 11.

Ráno jsme vstali do promoklé krajiny. A měli jsme co dělat, jelikož i když bylo nebe nad námi modré a na východě svítilo slunce, od Amiaty k nám mířila další bouřka. Tom sice vstával brzo a stačil udělat i část oběda, snídani a balení stanů jsme ale stihli akorát. Sotva jsme se rozjeli, rozpršelo se a pršelo prakticky celý den. Chtěli jsme se koupat v dalších termálech - Bagno de Filipi - ale když jsme tam přijeli, lilo jako z konve a nikomu se nechtělo vystupovat. Rozhodli jsme se tedy jed dál a cestu jsme s lítostí minuli několik městeček, které jsme si chtěli původně prohlédnout, nemluvě o samotné Amiatě, jejíž vrcholek mizel v černých bouřkových mracích. U jednoho města, zapsaného v seznamu UNESCO jsme zastavili na parkovišti, ale déšť byl natolik vytrvalý, že jsme ani to nenavštívili. Pustili jsme dětem film a pod markýzou jsme uvařili oběd. Pak jsme jeli dál, až do města Montepulciano, kde přestalo pršet. Rychle jsme se najedli a dali jsme rozchod. Krásné historické centrum jsme si prohlédli už za slunečního svitu. Následně jsme přejeli ještě do města Arezzo a tam jsme strávili celý večer, včetně večeře. Pak jsme pokračovali v naší hře: hledáme místo na spaní. Protože to zase vypadalo na déšť, vydali jsme se už na sever s myšlenkou, že mu ujedeme. Minuli jsme Florencii, Boloň a z dálnice jsme sjeli až před Modenou. Tady jsme ve vedlejších uličkách chvíli hledali nějaké skryté parkoviště. A také našli! U Villa Sorra je krásný park s velkým parkovištěm, skrytým mezi stromy a živými ploty. Protože to opět vypadalo na déšť, postavili jsme stany a … spustil se další slejvák. Tom uvařil horký čaj, který nám přišel ve studené noci náramně vhod a pak jsme zalehli s myšlenkou vstát brzy, než ráno dorazí zaměstnanci Villa Sorra. Od termálů jsme ujeli dohromady téměř 300 kilometrů.








Toskánsko 2018 - den. 10

Dnes jsme opustili příjemné odpočívadlo, na kterém jsme strávili dvě noci. Tím nám opět začalo dobrodružství zvané: "hledáme místo na spaní." Od Pitigliana se jsme vydali do dalších termálů, tentokrát s názvem San Casciano de Bagni. Oproti Petriolu je tento pramen zastoupen několika kamennými vanami, které vypadají jako veřejné lázně. Teplá voda přepadává z jedné vany do druhé a v každé další je něco vlažnější. Zde jsme zakotvili na prakticky celý den. Máme také další nový zážitek - prší. Což nám nevadí, protože se hřejeme v horké vodě. Spíše nám dělá starosti spaní. Přes den jsme se podívali i nahoru do města, které je opravdu malinké. Oběd jsme uvařili i snědli na parkovišti u pramenů a odpoledne jsme vyjeli směrem k hoře Amiata. Cestou jsme začali hledat místo na spaní. Celou cestu nás „strašila” předpověď na večer. Nakonec jsme zastavili na roztomilém odpočívadle, kde je i pitná voda. Dva nejzkušenější členové výpravy z řad dětí se vydali hledat v dochozí vzdálenosti místo, kde bychom postavili stany. My jsme zatím sledovali, jak se k nám ze tří stran blíží bouřka. Místo jsme našli a stany jsme postavili právě včas. Bouřka se přihnala od Amiaty a my jsme večeřeli pod roztaženou markýzou. Na noc jsme tedy poprvé zalezli do stanů a bylo to věru dobře. Okolo 4. hodiny ranní se spustila další prudká bouřka.






Toskánsko 2018 - den 9.


Rozhodli jsme se zůstat celý den pod Pitiglianem. Nikam totiž nepospícháme a máme tady všechno, co potřebujeme. Ve městě na parkovišti je voda, dole na odpočívadle je stín, kousek odtud tůně s chladnou vodou na koupání a mytí. A my máme jeden den k dobru. Ráno jsme nachystali snídani, uvařili na večer teplé jídlo do termoportu, umyli nádobí a vydali jsme se po jedné via cave. Zhruba šestikilometrovou procházkou jsme došli z druhé strany opět do města na skále. Někteří sešli dolů ke koupací tůni a někteří zůstali ve městě a nakupovali. Odpoledne jsme věnovali koupání, odpočinku a hraní her. V podvečer jsme na skálu vyjeli autobusem, na parkovišti jsme doplnili vodu a dali rozchod do města. Byla neděle večer a Pitigliano žilo. Nakupovali jsme, jedli pizzu, procházeli se a loučili se s „malým Jeruzalémem”. Dolů jsme sešli pěšky (autobus svezl Dick) a už za tmy jsme si nachystali spaní. Oblohu na perseidy sice máme zakrytou stromy, ale spíme klidně a nerušeně.
Uvědomili jsme si, že  vám sice vyprávíme o hledání dokonalé zmrzliny, ale vůbec vám neříkáme, jak dobře nám tu kuchaři vaří. Takže vám dnes řekneme, co tady jíme. Měli jsme například výbornou čínu, vepřové s mrkví, těstoviny s nivovou omáčkou, těstoviny s mletým masem a rajčastovou omáčkou, rizoto, tortily se zeleninovým salátem, bramborové šišky se slaninou a cibulí nebo párky s bramborovou kaší. Týden jsme snídali výborný kvasový chléb z Glóbusu s různými pomazánkami nebo čokoládovým krémem. K tomu různé müsli nebo křupíny s mlékem či jogurtem. Tom také dělá báječný čaj s cukrem a citronem. 

Toskánsko 2018 - den 8.

Ráno jsem skutečně vstávali brzy. Využili jsme přítomnosti záchodů a tekoucí vody, ale už v 8 ráno jsme vyjížděli na další cestu. Odjeli jsme pod malebné městečko Pitigliano, kterému se říká také „Malý Jeruzalém”, protože je tu početná židovská komunita. Chtěli jsme se uchránit horka, tak jsme zastavili pod skálou, na které městečko leží u pěkného odpočívadla pod stromy a u řeky. Jsou tu lavice a stoly. Tady jsme strávili většinu dne. Vařili jsme jídlo, odpočívali, hráli jsme hry a také jsme se šli projít. Okolo nás je několik zajímavých cest, kterým se říká via cave a na mnoha místech jsou opravdu vytesány ve skalách, které se ční vysoko nad námi. Také jsme se konečně vykoupali v ledové řece. Našli jsme si místo u malé splavu a po skupinách jsme se pořádně umyli. Odpoledne jsem se vydali do města. Je opravdu malebné. Jelikož jsme přijeli v sobotu, tak židovské muzeum a synagoga měly zavřeno, ale jinak byl ve starém městě čilý ruch. Kromě krásné architektury, uzounkých uliček a schodišť a vyhlídky do údolí řeky nám zaujaly krámky s různou veteší, vinylovými deskami, koženým zbožím, ručně vyráběným mýdlem, uzeninami, vínem a spoustou dalšího místního zboží. Procházeli jsme se po centru až do večera. Pak jsme sjeli dolů k odpočívadlu a připravili si spaní. Po druhé koupeli v ledové řece jsme se uložili a pod přicházejícími perseidy jsme usnuli.
Zmrzlina nás dnes opět zklamala. Vypadá to, že není ne všude v Itálii je kvalitní krém - v Pitiglianu byly všechny drahé a přeslazené. Tom nakonec skončil u kávy s tiramisu, Dick u pizzy s colou.

Toskánsko 2018 - den 7.

Ráno jsme opět spali déle. I když nás dneska čeká cesta k horkým pramenům, nikam moc nespěcháme. Snídaně, úklid, sušení věcí, balení, mytí nádobí, příprava oběda do termoportu - to vše probíhá za vycházejícího slunce, které dnes prvně kryjí menší mraky. To mu ale nijak neubírá na síle. I dnes to vypadá na teploty okolo 34°C. Od moře jsme zamířili do Grosetta k onomu legendárnímu zdroji ledové pitné vody a sodovky. Právě včas. Barel, kanystr i lahve všech účastníků už jsou v podstatě prázdné. Všechna voda praskla na vaření jídla i spousty mátového čaje, který už popíjíme i přes den (tedy ne jen k snídani). Po načepování všeho, co má víčko jsme se vydali doplnit plynovou bombu. Tam jsme ale nerazili. Obsluha čerpací stanice nám vytrvale odmítala bombu doplnit. Pán neuměl slovo anglicky ani německy, a tak naše přesvědčování, že nejsem žádní „garážoví šikulové” s doma dělanou redukcí, ale že máme originál německou plynovou bombu, který se montuje do aut s originálním závitem pro čerpací stanice nic nezmohlo. Když už jsem mysleli, že jsem dovařili (pán se nás snažím přesvědčit, že v Itálii nám to nikdo nenaplní), povedlo se nám téměř přitáhnout k autobusu jeho nadřízeného, který už cestou rezolutně odmítal jakékoliv doplňování přenosné plynové bomby. Až kdy na vlastní oči uviděl, co máme za bombu, s mírnou omluvou svolil a dovolil nám jí načerpat. Můžeme tak vařit dál. Po načepování plynu jsme navštívili opět LIDL a dokoupili další jídlo a děti si obstaraly nějaké dobroty. Už bylo okolo poledne, když jsem vyjeli směrem na Saturnii. Vlivem zatáček a sledování filmu v autobuse se ale většině posádky udělalo špatně a tak jsme po příjezdu k pramenům nejedlo a rovnou se šli koupat. Protože se tu ale nedá parkovat s autobusem, odjel s ním Dick do nedalekého městečka a ve stínu tam odpočíval i s autobusem. Na naše zavláním nám přivez oběd a znovu musel autobus odvézt. Opravu se tu nikde nedá parkovat vyšším autem. Koupali jsme se až do 7 do večera a pak jsme odjeli do asi 30 km vzdáleného maličkého městečka na skále Sovana. Na místním parkovišti u záchodů a tekoucí vody jsme připravili večeři, za tmy jsme si prohlédli kamenné ulice a domy městečka a následně jsme se uložili ke spánku. Doufáme, že nás nikdo z parkoviště nevyhodí a ráno musíme vstát a odjet dřív, než taky začne platit parkovací tarif.
Zmrzlina v Sovaně nebyla dobrá. V jednom krámku nám vůbec nechtěli dát ochutnat a v druhém byl sice sympatický a ochotný prodavač, ale měl vše přeslazené. Dal si jenom Tom , který už má zjevně zmrzlinový absťák.

Toskánsko 2018 - den 6.

U moře. Tak by mohl znít celý dnešní článek, bez dalších podrobností. Tato dvě slova by vyjadřovala nejpřesněji, co se dnes všechno dělo. Ale protože vás asi zajímá přeci jen o něco více podrobností, pokusíme se Vám náš den přiblížit. Spali jsme na pláži, ale ne úplně nerušeně. Jednak naším směrem svítily celou noc dva reflektory a také kolem nás chodily páry více či méně zamilovaných Italů a Italek a měly poměrně rozvernou náladu. Což se projevovalo především hlasitým hovorem a hihňáním. Taky nás chtělo uklidit uklízecí auto, ale včas se nám vyhnulo. Ráno jsme spali o něco déle, než předešlé dny. Nikam jsme nespěchali. Po snídani jsem si vše uklidili k autobusu, který jsem předtím zaparkovali do stínu jedné borovice. Vedle autobusu jsme měli zázemí pro vaření a posedávání ve stínu. Celý dne se pak střídalo koupání s povalováním, pospáváním, čtením „Aristokratky” a různými hrami. Před večeří jsme se vydali na procházku po pobřeží, kousek do přírodního parku Maremma. Až do západu slunce jsme hráli na pláži další hry (zase jiné, než deskové nebo slovní) a po večeří jsme si opět přichystali spaní na pláži. Stejně jako včera večer se ve vnitrozemí kupí velká oblačnost, ale i dnes je od nás poměrně daleko, takže stany nestavíme. Spíme podobně jako včera - uklízecí vůz, párky Italů a reflektory. V noci fouká příjemný vítr. Zítra nás čekají další horké prameny - Saturnie!
Dnes žádná zmrzlina. To, co vydával automat u pláže jsem se neodvážili natočit a nikam jinam jsem se nedostali. Zítra pojedeme přes Grosetto, tak uvidím, jestli se ním poštěstí na nějakou narazit.